Batáty
Batáty neboli sladké brambory pochází z tropických oblastí Střední Ameriky. Jsou to kořenové hlízy povijnice batátové, popínavé rostliny s dekorativními listy a velkými nálevkovitými květy. A ačkoliv jsou v české kuchyni běžnější klasické brambory, právě batáty byly z amerického kontinentu dovezeny dokonce ještě před nimi.
V současnosti existuje přes 400 různých odrůd batátů, mnohé z nich jsou však pouze okrasné. Liší se především barvou slupky a dužiny, ale i tvarem, velikostí, strukturou a chutí. Mezi jedlé odrůdy patří především červené batáty s oranžovou dužinou a o něco menší bílé batáty s dužinou nažloutlého odstínu.
Batáty mají příjemnou sladkou chuť a pestré využití. V kuchyni se zpracovávají podobně jako brambory. Není třeba je loupat a dají se i zamrazit. Hodí se pro přípravu salátů, pyré, hranolek, placek, ale i příkrmů pro malé děti.
Jamy
Také jamy se pěstují ve vlhkých tropických oblastech světa, především v Africe, Asii a dále na americkém kontinentu. Jedná se o škrobnaté kořenové hlízy vytrvalých popínavých lián, které rostou ve volné přírodě.
Jedlé hlízy jsou vysoce ceněné a v některých částech světa představují důležitou složku potravy tamních obyvatel. Obsahují však toxický alkaloid dioscorin, který se při tepelném zpracování ničí. Jamy proto nelze konzumovat syrové.
I s jamy se v kuchyni pracuje podobně jako s bramborami. Vaří se, připravuje se z nich kaše, dají se péct a smažit. Slupku je potřeba nejdříve oloupat, ideálně ostrým nožíkem. Je totiž poměrně tuhá a běžná škrabka si s ní neporadí. Dužina je oproti batátům pouze mírně nasládlá a má jemnou konzistenci. V závislosti na odrůdě může nést různou barvu (bílou, nažloutlou, fialovou, červenou apod.).
Topinambury
Slunečnice topinambur neboli topinambur hlíznatý je nenáročná až 3 metry vysoká rostlina s půvabnými jasně žlutými květy. Má vzpřímený dřevnatý stonek a vstřícné listy zčásti pokryté chloupky. Jejím původním domovem je Severní Amerika, ale poměrně záhy byla dovezena i do Evropy.
V současnosti existuje několik desítek odrůd, které se na první pohled odlišují především svým zbarvením. Mohou například béžové, růžové a hnědočervené.
Topinambury lze dobře pěstovat i v našich podmínkách. Obvykle se dobře uchytí a vyznačují se bujným růstem, kdy dokonce vytlačují okolní rostliny. Hlíza má tenkou slupku, a proto se topinambury nehodí k dlouhému skladování. Na druhou stranu je lze sklízet průběžně po celý rok, protože samotná rostlina je mrazuvzdorná.
Hlízy mají příjemnou oříškovou chuť. Dají se konzumovat nejenom tepelně zpracované, ale i syrové. Slupka se obvykle loupe, avšak není to nezbytně nutné. Topinambury se hodí do salátů, k zapékání a oblíbené jsou i ve formě příloh.
Maniok
Domovinou manioku neboli kasavy jsou tropické oblasti Střední a Jižní Ameriky, ale v současnosti se hojně pěstuje i v mnoha afrických zemích (například v Nigérii). Rostlina není náročná k pěstování, dobře zvládá sucho, stejně jako na živiny chudou půdu.
Hlízy jsou velice bohatým zdrojem škrobu označovaném jako tapioka. Ten má mnoho zdravotních benefitů, ale používá se i jako krmivo pro hospodářská zvířata a uplatňuje se dokonce v kosmetice jako zahušťovadlo a pohlcovač vlhkosti.
Existují hořké a sladké odrůdy manioku. V obou případech obsahují nejenom vysoké množství škrobu, ale také bílkoviny, vitamín C, vápník a další cenné látky.
V kuchyni lze hlízy využít podobně jako brambory například k přípravě pyré. Vyhledávaná je rovněž manioková mouka, ze které se připravují různé placky, slouží k zahuštění polévek, omáček a dá se použít také do těsta.
Zdroje: everydayhealth.com, britannica.com, medicalnewstoday.com, britannica.com, foodprint.org
Autor: 
