Léčivý šťovík v kuchyni: Potěší osvěžující kyselou chutí

Se šťovíkem se při procházkách českou krajinou setkal snad každý. Roste totiž skoro všude, obzvláště pak v místech, kde není nouze o dostatek vláhy. Přesto by ale byla veliká škoda považovat ho za obyčejný plevel. Nejenže ukrývá celou řadu cenných látek a může se pochlubit léčivými vlastnostmi, ale navíc ho lze v kuchyni využít jako netradiční a velice chutnou zeleninu.

Reklama

Máte rádi kyselé? Šťovík vás okouzlí!

Použití šťovíku v kuchyni není žádnou novodobou záležitostí, naopak! Považovali si ho totiž již v antickém Řecku a Římě. Právě v zemích okolo Středozemního moře je s oblibou používán i dnes, dlouhou tradici má také v Rusku či na Ukrajině.

Ze šťovíku se sbírají čerstvé a křehké listy, které se zpracovávají podobně jako špenát. Je pro ně charakteristická příjemná výrazně kyselá a osvěžující chuť.

Šťovík dodá exkluzivní chuťové vlastnosti zejména polévkám (často bývá jednou z ingrediencí tradičního boršče). Výborně se ale hodí i pro dochucení těstovin a rozličných druhů omáček. Někdy se do něj také obalují steaky, protože má schopnost urychlit křehnutí masa.

Ve studené kuchyni zajímavě oživí například tvarohové a vaječné pomazánky, lehké zeleninové saláty a domácí bylinková másla.

Vzhledem k vysokému obsahu kyseliny šťavelové stačí k ochucení pouze malé množství.

Reklama

Kam se na šťovík vypravit do přírody

V našich obchodech na šťovík běžně nenatrefíte. Stačí si ale udělat výpravu do přírody a během krátké chvíle si můžete domů odnášet hotový poklad. Ideálním časem pro sběr šťovíku jsou jarní měsíce, kdy mají listy vůbec nejlepší chuť.

Šťovík kyselý (latinsky Rumex acetosa) je až 1 metr vysoká vytrvalá rostlina, která je rozšířená takřka na celém evropském kontinentu. Nejvíce se jí daří na prosluněných stanovištích s dostatkem vláhy. Bylinku lze proto potkat například v blízkosti řek a potoků, stejně jako na vlhčích pastvinách a v travnatých porostech. Celkově je ale šťovík poměrně nenáročný, takže se mu dobře daří v nížinách i v podhorských až horských regionech.

Sběru šťovíku by se ale měli vyvarovat alergici, protože jeho načervenalé květy dokážou vyprodukovat stovky milionů pylových zrníček. Není proto divu, že je rostlina jedním z našich nejvýznamnějších alergenů.

I v lidovém léčitelství má své místo

Šťovík patří k tradičním léčivým bylinám. Obsahuje totiž celou řadu zajímavých účinných látek. Kromě kyseliny šťavelové a šťavelanu jsou to zejména organické kyseliny, flavonové glykosidy, vitamin C a z minerálních látek například draslík, hořčík a železo.

Nať rostliny se suší a připravuje se z ní léčivý nálev. Ten má pročišťující a močopudné účinky, proto je oblíbenou součástí jarních detoxikačních kúr. Tradičně se používá i při rýmě a k uvolnění dýchacích cest. V minulosti byl vzhledem k vysoké koncentraci vitaminu C pomocníkem v boji proti kurdějím.

Šťovík je ale třeba užívat opatrně a nepřekračovat doporučené dávkování, protože obsažená kyselina šťavelová může zhoršit schopnost organismu využít vápník.

Zdroje: britishherbkitchen.co.uk, sciencedirect.com

Reklama

Autor: Jitka Kučová, 18.2.2022

Reklama
Reklama

Komentáře

Žádné komentáře.

Nový komentář

Pro vložení komentáře se musíte přihlásit.

Reklama