Máte rádi kyselé? Šťovík vás okouzlí!
Použití šťovíku v kuchyni není žádnou novodobou záležitostí, naopak! Považovali si ho totiž již v antickém Řecku a Římě. Právě v zemích okolo Středozemního moře je s oblibou používán i dnes, dlouhou tradici má také v Rusku či na Ukrajině.
Ze šťovíku se sbírají čerstvé a křehké listy, které se zpracovávají podobně jako špenát. Je pro ně charakteristická příjemná výrazně kyselá a osvěžující chuť.
Šťovík dodá exkluzivní chuťové vlastnosti zejména polévkám (často bývá jednou z ingrediencí tradičního boršče). Výborně se ale hodí i pro dochucení těstovin a rozličných druhů omáček. Někdy se do něj také obalují steaky, protože má schopnost urychlit křehnutí masa.
Ve studené kuchyni zajímavě oživí například tvarohové a vaječné pomazánky, lehké zeleninové saláty a domácí bylinková másla.
Vzhledem k vysokému obsahu kyseliny šťavelové stačí k ochucení pouze malé množství.
Kam se na šťovík vypravit do přírody
V našich obchodech na šťovík běžně nenatrefíte. Stačí si ale udělat výpravu do přírody a během krátké chvíle si můžete domů odnášet hotový poklad. Ideálním časem pro sběr šťovíku jsou jarní měsíce, kdy mají listy vůbec nejlepší chuť.
Šťovík kyselý (latinsky Rumex acetosa) je až 1 metr vysoká vytrvalá rostlina, která je rozšířená takřka na celém evropském kontinentu. Nejvíce se jí daří na prosluněných stanovištích s dostatkem vláhy. Bylinku lze proto potkat například v blízkosti řek a potoků, stejně jako na vlhčích pastvinách a v travnatých porostech. Celkově je ale šťovík poměrně nenáročný, takže se mu dobře daří v nížinách i v podhorských až horských regionech.
Sběru šťovíku by se ale měli vyvarovat alergici, protože jeho načervenalé květy dokážou vyprodukovat stovky milionů pylových zrníček. Není proto divu, že je rostlina jedním z našich nejvýznamnějších alergenů.
I v lidovém léčitelství má své místo
Šťovík patří k tradičním léčivým bylinám. Obsahuje totiž celou řadu zajímavých účinných látek. Kromě kyseliny šťavelové a šťavelanu jsou to zejména organické kyseliny, flavonové glykosidy, vitamin C a z minerálních látek například draslík, hořčík a železo.
Nať rostliny se suší a připravuje se z ní léčivý nálev. Ten má pročišťující a močopudné účinky, proto je oblíbenou součástí jarních detoxikačních kúr. Tradičně se používá i při rýmě a k uvolnění dýchacích cest. V minulosti byl vzhledem k vysoké koncentraci vitaminu C pomocníkem v boji proti kurdějím.
Šťovík je ale třeba užívat opatrně a nepřekračovat doporučené dávkování, protože obsažená kyselina šťavelová může zhoršit schopnost organismu využít vápník.
Autor: 
