Na našem i zahraničním trhu najdeme spoustu druhů soli, ale ne všem z nás je jasné, v čem se druhy liší a jak vlastně prospívají našemu zdraví. Sůl je jedním z nejstarších koření na světě. Pro zdravé fungování našeho těla je sůl (sodík) naprosto nezbytný.
Znáte rozdíly např. mezi mořskou solí a himalájskou solí? Máme je pro vás připravené. Zjistěte, zdali staré české pořekadlo - sůl nad zlato - je ještě vůbec pravdivé a vyzkoušejte třeba při vaření zase něco nového.
Sodík je nepostradatelným prvkem pro lidský organismus a to ve všech stádiích života. Bohužel si ho tělo nedokáže vyrobit samo a tak je potřeba mu ho dodat v potravě. Poslouží nám k tomu chlorid sodný neboli sůl kamenná, která je přírodním zdrojem sodíku.
Množství sodíku v těle je naším organismem velice přísně řízeno. U dospělého člověka je celkové množství sodíku 77 – 100 g tedy 1 – 1,4 g na 1kg. Jakmile je překročeno toto množství u dospělého člověka, tedy pokud solíme více než bychom měli, pak ledviny zvýší vstřebávání vody a také vylučování sodíku z těla ven.
Dochované písemné zmínky o soli můžeme najít už v Homérově eposu Ilias a Odysea, který byl napsán 6 000 let př.n.l. Nejen že sůl byla využívána při vaření, ale také se uplatnila jako platidlo a opravdu měla cenu zlata.
V Byzantské říši byla Konstatinem I. Velikým zavedena zlatá mince s názvem Solid. Byla to daň, která se vyplácela za loď soli. Také legionáři, kteří sloužili Caesarovi, byli vypláceni z části váčkem soli. Nejstarší těžba soli proběhla v Číně v roce 1213 př.n.l. Dále okolo roku 2250 př.n.l. můžeme najít o soli písemnou zmínku v Knize Jobově.
Sůl byla využívána i při výměnném obchodu a „Solné stezky“ již v době kamenné hrály velmi důležitou roli. Stezky vedly od Mrtvého moře po Indii a až do počátku novověku byly zdrojem obživy pro obchodníky. Dokonce i přes naši republiku vedla takováto solná stezka a to ze Solné komory přes Prachatice na sever do Pobaltí.
Sůl se používala i při náboženských obřadech, ale i při japonských sumo zápasech, kdy zápasníci vhodili hrst soli do ringu a tím zaháněli zlé démony před zápasem.
Není sůl jako sůl. Na našem trhu najdeme hned několik druhů soli. V čem se liší a jaká sůl je pro nás nejvhodnější? Je velmi důležité si uvědomit, že každý jsme „nastavený“ trochu jinak a proto je nejlepší si soli vyzkoušet a zjistit jak na nás působí. Sůl není totiž jen zdrojem sodíku, ale také minerálů, vyjma kuchyňské soli.
Kuchyňskou sůl známe snad všichni. Bohužel kuchyňská sůl neobsahuje minerály, protože je po vytěžení chemicky a tepelně upravována. Dále se do ní ze zdravotních důvodů přidává jód, který napomáhá správnému fungování štítné žlázy. Bohužel, tepelnou úpravou přichází o všechny hodnotné složky. Ty jsou díky tomu zničeny a s přírodní solí nemá krom sodíku nic společného.
Mořská sůl je považována za „zdravější“ alternativu k soli kuchyňské. Její chuť je výraznější. Obsahuje minerály a jód, který do ní ovšem není přidáván, ale je v ní v přírodní formě. Výroba mořské soli probíhá tak, že se mořská voda napustí do nádrží a tím jak na ni přirozeně působí proudící vzduch a sluneční záření, tak se voda se odpaří a vznikne tzv. solný roztok, který se rozvede do krystalizačních nádrží a sůl začne krystalizovat.
Takto vznikne hrubozrnná mořská sůl, která se dá namlít. Díky tomuto procesu si mořská sůl zachovává všechny přírodní látky a je vhodnou kombinací k soli kuchyňské.
Důsledkem klimatických změn vznikla před 200 mil. lety „Himalájská sůl“. Po vyschlém moři zůstaly obrovské vrstvy soli, které jsou nyní 600 – 800 m hluboko pod mořem. Himalájská sůl je ručně těžena v Pákistánu na úpatí pohoří Himalájí a je považována za nejčistší sůl na Zemi.
Obsahuje vysoké množství minerálů a dalších prvků, které se vyskytují v našem těle a díky tomu ji využijeme nejen v kuchyni, ale i např. i pro léčebné koupele. Dále je himalájská sůl využívána pro výrobu lamp a svícnů. Její barva může být bílá až růžová.
Tato sůl s názvem Kala Namak se těží v oblastech v okolí Himaláje. Vyrábí se pomalým pražením himalájské soli s dřevěným uhlím a díky tomu obsahuje krom jiného také stopové prvky síry a železa, které mají velmi příznivé účinky na náš trávicí trakt.
Kala Namak je používána především v Bangladéši, Nepálu, Indii a Pákistánu. Vyznačuje se specifickou aromatickou vůní, která může někomu připomínat pach zkaženého vejce. V Jižní Asii je Kala Namak také využívána jako projímadlo a předpokládá se, že snižuje nadjímání a pálení žáhy. Tato sůl je oblíbená především u veganských receptů obsahující tofu nebo avokádo. Skvěle napodobí chuť vaječného salátu.
Tip: Vyzkoušejte naše recepty z asijské kuchyně.
Poslední více známou a především velmi „zdravou“ variantou přírodní soli je šedá sůl, která je ve Francii a Velké Británii těžena ručně a díky tomu je oproti ostatním také o dost dražší. Velmi oblíbená je především ve Francouzské kuchyni.
Díky vysokému obsahu minerálů je vhodná jak při vaření tak i např. k osolení chleba s máslem. Je také mnohem hustší než kuchyňská sůl a díky tomu vám bude stačit menší množství k ochucení jídel, než při využití kuchyňské soli.
Od: Marie, 9.11.2019